středa 3. června 2015

Briton Riviere - Danielova odpověď králi

Od března pravidelně přispívám do evangelického časopisu pro mládež Nota nebe. Píšu články o umění, rozbory obrazů, životopisy malířů a co se ze světa umění do časopisu zrovna hodí. Rozhodla jsem se postupně zveřejňovat své starší články i sem na blog. Čtěte tedy první článek, rozbor obrazu od Britona Riviere.


Máme před sebou obraz, který namaloval anglický umělec Briton Riviere v roce 1890. Riviere se zaměřoval na malbu zvířat v klasicistním duchu. Přesto bych tento obraz zařadila mezi symbolismus – směr, který ve svých dílech skrývá vyšší principy a mystično.
Jaký příběh se váže k námětu? Příběh je z Daniel 6. Daniel žil v babylonském zajetí a byl tam říšským vládcem. Ostatní místodržící na něj přichystali léčku, pod kterou ho chtě nechtě musel král uvrhnout do jámy lvové. Příští den za úsvitu přišel král k jámě a řekl: ,,Danieli, služebníku Boha živého, dokázal tě Bůh zachránit před lvy?“ Daniel odpověděl: ,,Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili“.
Obraz je situován do kobky, kam byl Daniel uvržen. Podívejme se nyní na kompozici díla. Daniel a lvi jsou rozprostřeni do elipsy. Dvě lvice po stranách elipsu zvýrazňují a dělají jí dynamickou. Jen málo lvů je v pohybu, což dodává do obrazu jakési napětí a očekávání. Prorok je na rozdíl od zvířat statický. Cítíme z něj jistotu, žádné nervózní přešlapování. Efektní jsou kosti ležící za postavou.
Jestliže si změříme, kde by se na obrazu nacházel zlatý řez (rozdělíme-li obraz na příčné nebo podélné osminy, bude se nacházet na třetí z nich), nebude na místě, kde stojí Daniel, nýbrž kousek vpravo od něj. Ústřední motiv nám tedy ubíhá do strany. I otvor, do něhož prorok hledí, je hodně na kraji a není ničím vyrovnán na pravé straně obrazu. Vyrovnal by se nějakým světlejším objektem na pravé straně či větším počtem lvů. Další možností by bylo zaoblit rušivý otvor v levém horním rohu.
Obraz tedy neodpovídá kompozičním pravidlům a mohlo by se až zdát, že je vlastně špatně namalován.  Ke konci článku si ale ukážeme, že možná právě v tom tkví rafinovanost díla.
Nyní se zaměříme na barevnost obrazu. Dílo je laděno do teplých barev a okrových tónů. Nejsvětlejší část se nachází uvnitř zmiňované elipsy, dále vlevo na otvoru ven z jámy a světlé jsou také obličeje lvů a Danielova tvář. Světlá místa jsou většinou ta, která strhnou divákovu pozornost jako první.
Nejtmavší částí je poměrně velká plocha za lvy a zeď před Danielem. Z nich cítíme, že Riviere je pořád více klasicista než symbolista. Symbolisté většinou v tmavých zákoutích ukrývali pozoruhodné předměty nebo do nich přidávali světlejší místa, u kterých si už divák domýšlel, co záhadného nebo tajemného mezi nimi ukrývá. Náš malíř v nich ale nemá vůbec nic, jen holé zdi.
Pokud se na světelné tóny obrazu podíváme jako na celek, zjistíme, že všechno světlo, celá energie obrazu, směřuje do levého horního rohu – otvorem ven z jámy. Pravá část obrazu zůstává opět tak nějak holá. Jakoby se na ní už nic neodehrávalo, jakoby tam ani nebyla.
Patrný je také kontrast. Dramatické stíny a povedená hra se světlem na srsti lvů dodávají právě onu symbolistickou atmosféru.
Všimněme si nyní světelných triků, které Riviere použil. Je zřejmé, že Danielova tmavá postava by měla na taktéž tmavém pozadí zaniknout a výraznými by se stali lvi. Přesto se prorok na obraze neztratil. Jak to malíř udělal? Danielovo rouchu má rudou barvu, zbytek obrazu je laděn do okrové. Ale je tu ještě lepší fígl – při detailním záběru proroka (zde na malém obrázku to není tak patrné, doporučuji proto najít na internetu větší verzi) si lze všimnout, že za jeho zády je světlá čára. Malíři se jí povedlo udělat tak, že nepůsobí vůbec rušivě. Za Danielovou světlou hlavou je zas naopak tmavé pozadí, které jí vytáhne do popředí. Podobný efekt je také na kůži dvou krajních lvic, kde je krajní část těla osvětlena.
Rozebrali jsme si námět, kompozici i barevnost díla. Stále jsem si ovšem neřekli, jak obraz na člověka působí a co skrz něj chtěl Riviere říct. Kompozičně i barevně obraz směřuje k levému hornímu rohu. Lvi jsou sice výrazní, ale díky Danielově nezájmu se zdá, že se na obraze vyskytují ,,jen tak mimochodem“. Danielův pohled směřuje ven z jámy. Právě probíhá rozhovor mezi prorokem a králem. I proto máme tendenci se stále dívat na otvor a dále za něj, i když tam už obraz končí. Velká část děje se tedy odehrává mimo obraz. Je už na divákovi, jak si představí výhled z jámy. I to, že hlavní dějiště směřuje pryč, dál od lvů, ilustruje Danielův zájem. Neřeší dravá zvířata, strach. To, co by mělo být ze všeho nejvýraznější. Upíná se na Boha a i to nám může ilustrovat jeho pohled mimo obraz, mimo hmotný svět.

10 komentářů:

  1. Krásný článek, děkuji moc za jeho uveřejnění. Mám umění ráda a takové rozbory (co, kde, kdy, proč, jak) si čtu moc ráda (a pak trousím moudra ; ) .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se článek líbil. Můžeš se těšit za nějakou dobu na čtení o Goyovi :-)

      Vymazat
  2. Velmi pěkné, takové články častěji :)

    OdpovědětVymazat
  3. Palec hore za článok, mám rada príbeh o Danielovi ;) aj obraz sa mi páči

    OdpovědětVymazat
  4. Ve větě "Danieli, služebníku Boha živého, dokázal tě Bůh zachránit před lvi?" je hrubka (před lvY jako před pánY). Obsahově ale moc pěkný článek, těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  5. Sbohem, články o historický módě ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi úplně nevím, jak to myslíš... Můžeš to prosím vysvětlit? :-)
      Poslední článek na téma historická móda tu byla recenze obchodu Sugarbat, jinak Turnýru jsem nikdy nechtěla koncipovat jako blog čistě o historické módě. Navíc tohle není první článek ze světa umění.

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...